XIII. OSUDY R. A. DVORSKÉHO PO ROCE 1945
1. OBDOBÍ DO ROKU 1953
Profesní stránkou Dvorského života jsme se zabývali v kapitole o jeho nakladatelství. Ještě před znárodněním nakladatelství však Dvorského potkala těžká tragedie - 1. listopadu 1947 zemřel jeho jediný syn Miroslav Dvorský, po otci velmi talentovaný hudebník.1) Absolvoval dirigentské oddělení pražské konzervatoře pod vedením Pavla Dědečka. Kritiky na jeho absolventský koncert byly vesměs velmi pochvalné.2) Byl též žákem Václava Talicha a stal se jeho asistentem,3) rovněž prý založil "Komorní orchestr".4) Jeho smrt nepřímo způsobila hudba, k níž přistupoval s velkou odpovědností.
Když měl s orchestrem vystupovat v Brně, onemocněl těžkou chřipkou. Musel být odvezen do nemocnice, ale třebaže nebyl zdráv, odjel do Ostravy řídit další koncert. Své síly však přecenil, byl stižen nevolností a s akutním zápalem plic byl přijat do pražské nemocnice na Bulovce. Druhý den jej navštívila rodina a nic nenasvědčovalo tomu, že ještě týž den přijde telegram se zprávou o Miroslavově smrti, způsobenou plicní embolií. R. A. Dvorský měl v úmyslu zapojit svého syna do práce v nakladatelství a celý podnik časem přenechat jeho vedení, ale tato tužba se mu nenaplnila.5)
Se znárodněním nakladatelství byl R. A. Dvorský postaven do nezvyklé situace, dlouholetý šéf prosperujícího nakladatelství si musel hledat zaměstnání. Od 1. ledna 1950 do 30. listopadu téhož roku pracoval jako redaktor a vedoucí výroby populární hudby v Hudební matici,6) od 1. prosince 1950 se stal "vedoucím sektoru 6, 7, 8 a 12 výroby 30 110"7) (nejspíše v nakladatelství Orbis, jak naznačuje pokračování životopisu: "Moje údaje může potvrditi, pokud se dat odborných týče, Jan Kapr, šéfredaktor Orbisu, Praha II, Jindřišská 27 a Václav Mikota, šéf výroby, tatáž adresa."8) Dvorského pracovní poměr v Orbisu, tedy v podniku, který převzal jeho nakladatelství, dokládá ČSHS,9) což by částečně naši domněnku potvrzovalo. Do roku 1953 také po určitou dobu pracoval ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění.10)
Vedle stálého zaměstnání začal opět vystupovat. Už ne s orchestrem, zpíval sám za vlastního klavírního doprovodu.
Předtím však, jak vzpomíná J. Voldán, musel vystoupit před komisí, která rozhodovala o dalším účinkování hudebníků: "Zase jsme se náhodně setkali. Ne, v lázních to nebylo, ani v žádném letovisku, ale v pražském sálku, kde se sešlo podobných účinkujícíh povíce. Přišli sem před komisi, která rozhodovala, zda mohou účinkovat a mají-li vhodný repertoár pro lázně a letoviska.
R A. Dvorský mi zatrpkle a ironicky řekl, že za chvíli bude dělat zkoušku, zda ještě dovede vystupovat... Pravda, usmál se přitom, ale bylo mu trapně. Mně taky, když jsem mu na to řekl, aby tedy srazil vaz..."11) Pravidelněji vystupoval na koncertech s varhaníkem Otou Čermákem.11A) Na jedno z těchto vystoupení si Dvorský uchoval neobvyklou vzpomínku: "Jednou jsme spolu vystupovali v cirkuse Beskyd v Ostravě. První část večera zaplnil varietní program a po přestávce instalovali v manéži pro Otu elektrofonické varhany. Čermák začal hrát Tatranské pastorále. Já stál za oponou a poodhrnutou škvírou jsem sledoval jeho hru. Hrál asi tak dvě minuty, když se ozval lví řev. Ota znervózněl, pootočil se směrem k oponě a naznačoval mi, abych s tím něco udělal. Rozběhl jsem se za krotitelem a povídám mu: "Prosím vás, nemůžete ty lvy nějak uklidnit? V tomhle kraválu přece nemůže pan Čermák hrát. To snad dokážete pochopit?" "Vy jste dobrej," povídá mi krotitel. "Jak je můžu uklidnit, když on mi je dráždí. Řekněte mu, ať přestane hrát ty vysoký tóny a bude pokoj. Oni jsou na ně děsně hákliví." A tak jsem vylezl před oponu a posunky vysvětloval Otovi, že nemá hrát v diskantu, protože to lvi nesnášejí, dráždí je to a řvou. Čermák mi kupodivu porozuměl - dodnes jsem na tu pantomimu hrdý - přestal hrát výšky a lvi zmlkli. Jenže v závěru skladby se dostal do varu, zapomněl na to, že hraje v cirkuse, rozpálil to naplno i s vysokými tóny a skladbu dohrával za pekelného řevu lvů."12)
Obě příhody ilustrují složité poměry v populární hudbě v padesátých letech, kdy slova jazz a úpadková hudba se stávaly synonymy, hledala se nová tvář taneční hudby, poplatná ideovým požadavkům socialismu. Hudba, jak je ze druhé vzpomínky patrné, bývala také provozována na místech zcela nevhodných pro tento účel.
Počátkem padesátých let rovněž účinkoval s vlastním programem na koncertech Orchestru Karla Vlacha.13) Program nebyl čistě hudební, neboť tu někdy jako vypravěč a zpěvák spoluúčinkoval Jan Werich.14) V roce 1953 natočil kvartet Dvorský (zpěv a klavír), Ota Čermák (elektrofonické varhany), J. Boťa (kontrabas) a R. E. Jurist (kytara) dvě skladby na desky Supraphon.15)
2. ZATČENÍ A ODSOUZENÍ R. A. DVORSKÉHO V ROCE 1953
Jeden z koncertů Karla Vlacha, při němž účinkoval také Dvorský, se konal na Zimním stadionu v Praze 9. září 1953.16) To ještě Dvorský netušil, že o týden později zasáhne do jeho života velmi nepříjemná událost. Dne 16. září 1953 byl totiž zadržen a musel se podrobit osobní prohlídce, při níž ovšem nebylo nic významného nalezeno.17) Důvodem k zatčení bylo podezření z pokusu o emigraci, podnět k vyšetřování R. A. Dvorského dala vynucená výpověď dalšího z obviněných, který se na přípravě pokusů významně podílel.18)
Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze z 3. února 1954 lze do určité míry celou situaci zrekonstruovat.19)
Na podzim roku 1949 se Dvorský od organizátora pokusu dozvěděl o chystaném útěku za hranice pomocí letadla, jenž se měl uskutečnit o vánocích. Dvorský asi zpočátku váhal, ale když ho jeho další známý varoval, že by mohl být i při svém podlomeném zdraví nasazen do výroby, rozhodl se zřejmě definitivně pro emigraci.20) Přípravy odletu se protahovaly a známý ještě s jinou osobou úspěšně emigroval. Přes organizátora, který měl kontrakty s Londýnem, a známého, teď již emigranta, adresoval Dvorský dotaz Jacku Millsovi, jestli by jej přijal do svého nakladatelství, s nímž Dvorský v roce 1948 uzavřel reciproční smlouvu. Podle textu rozsudku byla Millsova odpověď údajně zdrženlivá, ale ve skutečnosti prý dostal nabídky z New Yorku a Chicaga.21)
V srpnu 1950 se uskutečnil první pokus o útěk. Zasvěcené osoby se dostavily na určené místo v blízkosti Brandýsa nad Labem, kam mělo pro ně přiletět ilegálně získané letadlo Československých aerolinií. Po marném čekání přijel na motocyklu organizátor útěku se sdělením, že letadlo pro technické překážky nepřiletí.
Další pokus byl učiněn přibližně o čtrnáct dní později, ale dopadl podobně jako předchozí.22) Pilotům se nakonec podařilo letadla zmocnit, leč odletěli, aniž by o tom organizátora útěku, resp. Dvorského a další účastníky uvědomili.23)
Dvorský zdůvodňoval pokus o emigraci obavou, že nebude moci vykonávat zaměstnání přiměřené jeho zdravotnímu stavu.24) Tento argument, ani jiné další mu příliš nepomohly, krajský soud ho (i další účastníky pokusů o útěk) obvinil z trestného činu velezrady a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na pět let (organizátor pokusu na deset let), bylo zkonfiskováno jeho jmění a na pět let též ztratil výhody "čestných práv občanských".25)
Pro Dvorského a jeho společníky byl rozsudek jistě zdrcující, ale přeci jen zřejmě nebyl jejich čin hodnocen nejpřísnějšími paragrafy, poněvadž v padesátých letech bývaly obvyklé i ještě vyšší sazby.
Obžalovaní se pochopitelně proti rozsudku odvolali. Ač v případě R. A. Dvorského soud skutkovou podstatu uvedenou v rozsudku potvrdil, byl mu 12. března 1954 s přihlédnutím k jeho zdravotnímu stavu trest zmírněn na tři a půl roku.26) Ve vězení nakonec strávil polovinu trestu, na svobodu byl propuštěn se čtyřletou podmínkou 16. června 1955 ze zdravotních důvodů a pro dobré chování.27) Vazbu a trest vykonával v Bartolomějské ulici, na Pankráci a ve věznici Na Borech v Plzni.28)
"Občanské" a umělecké rehabilitace se Dvorský dočkal po několika letech, právní již nikoliv. Přezkumné řízení bylo zastaveno, konečně 30. dubna 1970 mu byla udělena amnestie.29)
3. ČINNOST DVORSKÉHO PO PROPUŠTĚNÍ
Po propuštění z vazby v roce 1956 projevilo zájem o Dvorského služby Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, nicméně chybějí doklady, jestli zde opravdu nastoupil.30) Pakliže ano, setrval tu do konce září, tedy pouhé dva měsíce a od 1. října se stal pracovníkem Českého hudebního fondu.31) Jeho práce byla natolik nízko finančně ohodnocována, že uznalé vedení požádalo Ministerstvo školství a kultury, aby byl R. A. Dvorskému zvýšen plat na přijatelnější úroveň: "Soudruhu R. A. Dvorskému je svěřena výrobní stránka činnosti našeho Ústředního archívu hudebních materiálů. Soudruh R. A. Dvorský je zkušený hudebník se znalostmi nakladatelskými a planografickými, s velkým výrobně organizačním talentem, na slovo vzatý odborník v oboru hudby estrádní a taneční. Výbor Českého hudebního fondu upravil soudr. R. A. Dvorskému služební měsíční plat částkou 1.400,- Kčs. Žádáme Vás, abyste laskavě tento plat schválili. Zároveň si dovolujeme upozornit, že stejný plat má u nás archivář, takže po zvážení významu práce a pracovních kvalit obou zaměstnanců není spravedlivě možné služební plat soudr. R. A. Dvorského upravit částkou nižší."32)
Zdánlivě nepříliš významná zpráva v sobě skrývá náznaky, že jeho jméno (díky osobním kvalitám) přes politicky motivované odsouzení stále něco znamenalo a zároveň vypovídá o nejednoduchých podmínkách, v nichž tehdy Dvorský žil.
Jedním z projevů Dvorského návratu do normálního života se stala znovuobnovená kompoziční činnost. Snad vůbec první písní ohlášenou po jeho návratu z vězení byla Láska si nedá diktovat na text M. Zikána.33) V komponování pokračoval a od konce padesátých let se svými písněmi dosahoval úspěchů. První z nich se dostavil v roce 1959. Ve druhém ročníku soutěže Hledáme písničku pro všední den, která se těšila zájmu veřejnosti, se z celkového počtu čtyř set zaslaných skladeb umístil Dvorského (hudba) a Dubského (text) šanson Ráno a večer hlasováním publika na třetím místě.34)
O Dvorského hudbu se opět začala zajímat hudební nakladatelství, SNKLHU a Panton,35) objevovala se na gramofonových deskách, byla součástí rozhlasového a televizního vysílání.36)
Nejvýrazněji se prosadily dvě písně, které Dvorský složil v závěru života, Jipi-jou a Pohádka o konvalinkách. Obě v tiskové podobě vydal v roce 1965 Panton.37)
První z nich, píseň Jipi jou na text Z. Vavřína a Dr. J. Pixy, v témže zvítězila v podání Orchestru Karla Vlacha při televizní soutěži Písničky na zítra.38) Vzhledem k dobrému ohlasu jeho písní v minulých letech byl Dvorský Československou televizí vyzván, aby napsal pro tento pořad novou.39) Dvorský tak učinil více než úspěšně. Jipi jou, medium foxtrot, představuje jakousi obdobu melodií z westernových filmů. Tento žánr asi nebyl Dvorskému příliš vzdálen, protože ve čtyřicátých letech jeho orchestr hrával také několik "cowboyských písní". Jipi jou vyšla dokonce v roce 1967 u H. Schneidera ve Vídni.40)
Foxtrot Pohádka o konvalinkách, k níž text napsal opět Jan Pixa, se v roce 1967 stala nejprodávanějším gramohitem41) a v rozhlase bývá vysílána dodnes. L. Dorůžka si všímá, že na vzniku písně se podíleli autor - Dvorský a interpret - K. Vlach, tedy osobnosti, které symbolizovaly moderní tendence populární hudby o mnoho let dříve, než v letech šedesátých.42). To, že dovedli uvést v život píseň, která dovedla zaujmout všechny generace, ačkoliv neakceptovali nejsoudobější hudební řeč, hovoří v jejich prospěch.
V šedesátých letech začal R. A. Dvorský znovu veřejně vystupovat, a to zřejmě dosti často. Kolem roku 1965 účinkoval společně s Hanou Vítovou, Jaroslavem Vojtou, dr. Janem Pixou a O. Kinským v pásmu Utíká to, utíká.43) Díky zmírňujícím se politickým poměrům mohli toto pásmo uvést pro české krajany dokonce v sále Vídeňské komorní opery,44) i když se prý vycestování neobešlo zcela bez problémů.45)
Dvorský se navíc stal předmětem zájmu médií, a tak není divu, že býval velmi vytížen, jak o tom svědčí část rozhovoru s reportérem: "Můžu přijít na kus řeči?" (R. A. Dvorský:) "Jistě, jistě, ale ve středu jsem v Bílině, ve čtvrtek natáčím, v pátek v Lucerně, v sobotu se mi to nehodí, pak letím do Karlových Var, pak přijdou Škvorecký s Dorůžkou - chystají dějiny jazzu, pak do Zruče, pak relace o šantánech, volala televize - mám toho teď zkrátka moc."46)
Poslední hudební památku na R. A. Dvorského představuje Hašlerova píseň Hezká vzpomínka, kterou natočil na desky 21. června 1966.47) O necelé dva měsíce, 2. srpna 1966 R. A. Dvorský umírá.48)
Období po skončení války tedy Dvorskému přineslo řadu dramatických životních zvratů. Překonal těžkou nemoc, když lékaři považovali jeho život už téměř za ztracený, dosáhl významných úspěchů v nakladatelské činnosti, jeho syna Miroslava zasáhla smrt, v padesátých letech jej čekalo politicky motivované odsouzení, v šedesátých letech naopak úspěch jeho písní a zájem veřejnosti, jenž pro něho pravděpodobně představoval nejlepší satisfakci. V rámci jeho kompozičního úsilí vykazují jeho úspěšné písně z šedesátých let největší životnost. Kromě komponování se v této době vrátil k veřejnému vystupování a nahrávání na gramofonové desky. Profilové desky, která by zahrnovala jak písně hrané jeho orchestrem, tak i tvorbu z poválečných let, se však nedočkal a dlužno podotknout, že v zamýšlené podobě nakonec ani dosud nevyšla.
Poznámky:
1) Životopis - MDK.
2) Vycházíme z materiálů prezentovaných na výstavě
o R. A. Dvorském v Národním muzeu v srpnu 1996.
(dále jen výstava v Národním muzeu)
3) Životopis - MDK.
4) Tamtéž. Odhadujeme, že se jednalo o orchestr fungující při pražské konzervatoři. Srovnej: Traxler, s. 281.
5) Průběh události je vylíčen přibližně na základě rozhovoru s A. Mannovou a vzpomínky J. Traxlera (Traxler, s. 281).
6) Životopis - MDK.
7) Tamtéž. V tomto místě pravděpodobně Dvorský opomněl uvést název podniku.
8) Tamtéž.
9) ČSHS, s. 276.
10) Životopis R. A. Dvorského. AMV, fond V - 947. Osobní spis státněbezpečnostního vyšetřování proti R. A. Dvorskému, s. 20 - 22 (Součást Skupinového spisu státněbezpečnostního vyšetřování proti R. A. Dvorskému a společníkům). Dále jen Životopis - AMV. Dle tohoto zdroje v SNKLHU pracoval od roku 1952.
11) Voldán, s. 242.
11A) Andrš, V.: Ten elegantní pán s knírkem. VP, r. 36,
č. 160, 20. 8. 1990, s. 6.
12) Tamtéž.
13) Programy koncertů Orchestru K. Vlacha z 50. let.
14) Tamtéž.
15) Nalezený standardní záznam. Supraphon, 52 411 - M.
Nahrané písně: B. Nikodem - Sedmikráska, S. Grossman - Polibek.
16) Program vystoupení Orchestru K. Vlacha - MDK.
17) AMV, fond V - 947. Skupinový spis státněbezpečnostního vyšetřování proti R. A. Dvorskému a společníkům. Část Osobní spis státněbezpečnostního vyšetřování proti R. A. Dvorskému s. 3 - 4 (Zatykač z 16. 9. 1953 a Protokol o osobní prohlídce z téhož dne). Dále jen Osobní spis.
18) AMV, fond V - 947. Skupinový spis státněbezpečnostního vyšetřování proti R. A. Dvorskému a společníkům (dále jen Skupinový spis), s. 10.
19) AMV, fond V - 947. Skupinový spis. Rozsudek, s. 8 - 11.
20) Tamtéž, s. 8.
21) Výstava v Národním muzeu. Dvorského výpověď byla zřejmě ovlivněna tlakem okolností. Také odtud vysvítá, že po znárodnění nakladatelství požádal o pracovní povolení do USA, jehož vydání bylo pochopitelně odmítnuto.
22) AMV, fond V - 947. Skupinový spis. Rozsudek, s. 9.
(dále jen Rozsudek).
23) AMV, fond V - 947. Skupinový spis. Žaloba, s. 3.
(dále jen Žaloba).
24) Tamtéž.
25) Rozsudek, s. 3.
26) AMV, fond V - 947. Skupinový spis. Protokol o odvolacím líčení (dále jen Protokol o odvolacím líčení), s. 3.
27) Výstava v Národním muzeum.
28) Tamtéž.
29) Skupinový spis, s. 37.
30) SÚA, fond Ministerstvo školství a kultury po r. 1945.
Dopis vedení SNKLHU hlavní správě vydavatelství
z 11. 7. 1956.
31) SÚA, fond Ministerstvo školství a kultury po r. 1945.
Žádost Českého hudebního fondu o schválení platu
R. A. Dvorského z 1. 12. 1956, adresované Ministerstvu školství a kultury, oddělení PAM.
32) Tamtéž.
33) Ohláška písně - OSA.
34) Kotek, J.: Publikum kontra písničky aneb proč právě tyhle? Taneční hudba a jazz 1962. Sborník statí a příspěvků k otázkám jazzu a moderní taneční hudby. Praha, Státní hudební vydavatelství 1962, s. 17.
35) SNKLHU vydala kupříkladu v roce 1961 v klavírní úpravě Dvorského píseň Krátké štěstí.
Ve Vydavatelství Panton vyšla např. v roce 1965 Pohádka o konvalinkách ve více úpravách.
36) Nalezení nahrávky Dvorského písní na gramodeskách z šedesátých let uvádíme v poznámkovém aparátu ke kapitole R. A. Dvorský v nahrávacích studiích. Soutěž Písničky na zítra byla součástí televizního vysílání.
37) Katalog hudebnin, hud. odd. Národní knihovny.
38) r: Na minutku s R. A. Dvorským. VP, 29. 1. 1966. Dokumentace ČRo.
39) Dopis ČST R. A. Dvorskému z 22. 1. 1965. Kopie dopisu uložena v MDK.
40) Údaj zaznamenán na ohlášce písně - OSA.
41) Encyklopedie, s. 119.
42) Dorůžka, L.: Panoráma populární hudby 1918/1978. Druhé vydání, Praha, Mladá Fronta 1987, s. 216.
43) Gm: R. A. Dvorský jede do Vídně. Lidová demokracie.
13. 4. 1965. Dokumentace ČRo.
44) Tamtéž.
45) Dopis Dr. Jana Pixy autoru práce ze 17. 6. 1996.
46) nt: Znáte Jacka Morella? Pochodeň, r. 53, č. 128,
29. 5. 1964, č. 128, s. 3.
47) Titzl, S.: Vzpomínka na R. A. Dvorského. HPR, r. 1967, leden - únor, s. 19. Číslo nahrávky DV 10 226 (tamtéž).
48) Encyklopedie, s. 119.